Tak mám (na nějakou dobu) pauzu po seminářích, poslední várka "Clicker a Hry pro agility", byla moje krevní skupina, soustředění a snaha účastníků mě hrozně motivovala, takže jsem se vrátila k soustředěné práci s mými kluky. Na tréninky chodí na směny, Aygo začal se skákáním plus co se namane, dostali jsme se na houpačku, běháme pro radost tunelem. Way zas chodí jen na jednu sekvenci, aby nabral kondičku před BCCCZ. Poběží tam sice jen dva běhy veteránů, ale na překážkách už nebyl dlouho, je to vidět především na těžkopádném skákání a točení. Ale pořád podává slušné výkony na psa, o kterém jsem si myslela, že bude muset skončit před třemi lety.

KaTachyon jela na výstavu jen kvůli tomu, že ji má ve stejném městě, jako bydlí, a protože u cardiganů nebývá přílišná konkurence. Po první výstavě, kde jsem po Aygovi skákala, aby mi nevzal dráhu z kruhu, tahala ho k rozhodčímu a brzdila směrem od něj, jsem měla za cíl alespoň trochu normální vystupování. Doma šel trénink celkem v pohodě, v kurzu jakž takž, ale v poslední době ho snadno všechno rozptýlí, tak jsem byla zvědavá, jak mu to půjde.

Vím, že pro mnoho z vás to bude samozřejmostí, ale ani samozřejmosti není na škodu čas od času zopakovat. Když od psa nějakou věc očekáváme, pak se tak musíme chovat a připravovat ho na to. Často se stane, že se jeden upne na problém a přistupuje k němu až zbytečně složitě. Já nejsem výjimka, od Waye mám spoustu fóbií, které si chudák Aygo vyžírá.

Od samého začátku pozitivní motivace jsem nechápala, co vlastně znamená, a nepodařilo se mi uspokojivé vysvětlení získat. Rozhodla jsem se jít pro něj ke zdroji, tedy přihlásit se na seminář k Martině Klimešové, ale nikdy mi nevycházely volné termíny, nebo naopak už nebylo volné místo. Konečně se mi na Velikonoce podařilo přihlásit se do Čebína k Janě Kořínkové na prodloužený víkend.

Kdysi jsem sledovala seriál Ally McBeallová víceméně pravidelně, něco se mi líbilo, něco ne, ale i když nemám nijak zvlášť ráda seriálové rady do vztahu, jedna věc mi utkvěla v paměti. Ally někomu vykládala, že ze seznamu kritérií pro partnera, od toho, jaké by měl mít vlasy, povolání, koníčky, jí po letech zbyla jen jedna jediná - musí ji mít rád. A po letech ne vždy úspěšného závodění mi na sport taky zbylo jen jedno kritérium - musíme ho já a pes mít rádi.